P. František Hobizal

Narozen 10. 3. 1933 v Českých Budějovicích. Prvním rokem studoval Teologickou fakultu v Praze a po jejím násilném uzavření počátkem 50. let dokončil studia v Litoměřicích, kde přijal roku 1956 kněžské svěcení. Po vysvěcení působil v Českých Budějovicích jako archivář a sekretář na kapitulní konsistoři.
Primiční mši sv. celebroval v bývalém klášterním kostele Obětování Panny Marie.
Další, již samostatně spravovanou farností byla Stráž nad Nežárkou (1957 - 1960) a od roku 1960 byl ustanoven v Bavorově. Následujícího roku byl pověřen správou farnosti Bílsko (kterou tudíž spravoval rovných čtyřicet let) a až do 80. let tvořily jeho kolaturu tyto dvě farnosti.
Roku 1983 byl dále ustanoven správcem farnosti a mariánského poutního místa Lomec, o jehož rozvoj se nebývale zasloužil. V roce 1985 přibyla do jeho správy farnost Dub v sousedním prachatickém vikariátu, v letech 1985 – 2000 byl vikářem strakonického vikariátu. 1. 2. 2000 jmenován čestným kanovníkem Katedrální kapituly u sv. Mikuláše v Českých Budějovicích. Kromě kněžské služby byl spisovatelem Šumavy, mimo ni jeho literární činnost mapuje rodné město a navazující Doudlebsko. Z jeho díla: Apoštolský poutník, Dopisy z Brazílie, Schreinerské kořeny, Schöningerské pastviny, Údolí Vogelsang, Budějovické nálady, Bomby na Budějovice, Volání budějovických zvonů (původně připravováno pod jménem Rok pod Černou věží), Moje Doudlebsko, Svatá země s Františkem Hobizalem, Humor v církvi povolen, Cesta k nebi, Annáš.

Zemřel 8. července 2001, pohřben o pět dní později na městském hřbitově v Bavorově.